Když potká sob soba, tak maj radost oba...

Moje oblíbená říkanka, která mi často vytane na mysli, když potkám své nejbližší kamarády. Nedávno jsem si ale připomněla, že s hraním to funguje úplně stejně.

Ve svém okolí mám naštěstí dostatek hudebních integrátorů - takhle já nazývám lidi, kteří rádi a umně dávají dohromady hudebníky ke společnému hraní. Kromě They, o které jsem psala posledně, je skvělým integrátorem i Jindra. Jednou mi jako blesk z čistého internetového nebe na mailu přistála zpráva od Jindry, která byla adresovaná mně a jakési Evě:

"Haló, haló, seznamka se hlásí!

Byla by tu nějaká cellistka? Byla by tu nějaká harmonikářka? Co by si chtěli zahrát nějaké písničky? Co třeba Ej lásko, lásko? Nebo Široký hluboký? Že to zrovna obě trénují? To je ale náhoda!

Jindra dohazovač :-)"

Jak jsem šla s Jacqueline do světa

Prožívám teď podivné apatické období, kdy se mi moc nedaří věnovat seberozvoji a tedy ani muzice. Tímhle malým vysvětlením chci objasnit svou neaktivitu a věřím, že zas naskočím na muzicírovací vlnu a pofrčíme spolu dál :-) Ještě než tohle divné období začalo, stihla jsem prožít s Jacqueline úžasné dobrodružství.

Jak jsem šla s Jacqueline do světa? Vlastně jsem ani moc nešla, ale spíš jela tramvají. Taky se nedá říct, že bych došla úplně daleko. Dorazily jsme "jen" do Salmovské literární kavárny. Řekla bych, že to byl malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro mě a Jacqueline. O co tedy šlo?