Rozhovor s Klárou Šmahelovou

„Když se řekne harmonika, devadesát procent lidí u nás si představí hospodu. Jako jo, má tam svoje místo, nechci říkat, že to je špatný, to vůbec ne. Ale lidi neví, že ten nástroj má tolik možností. Harmonika je super koncertní nástroj, i v jazzu a kapelových záležitostech má úžasné barvy a dá se na něj hrát hodně věcí...“ (12. října 2007 v Kněžicích u Jihlavy ve večerních hodinách nad čajem a buchtou...)

Klikl jsem na internetu - Klára Šmahelová - vypadl odkaz - bajan. To bude asi nějaká přezdívka, říkal jsem si, ale ona to asi žádná přezdívka není...
Určitě to žádná přezdívka není. Je to název nástroje, který má určitá specifika...

On je knoflíkový?
Je knoflíkový, ale bajany mohou být i klávesové. Dá se říct, že patří mezi špičkové koncertní nástroje a má specifickou konstrukci.

Dá se říct, že harmonika je takový malý klavír?
Malé harmoniky jsou většinou klávesové. V pravé ruce je systém jakoby na klavíru, ale musíme si uvědomit, že harmonika je bližší spíš nástrojům dechovým. Klavír je totiž úderný, strunný a to je takové zavádějící. Harmonika má jazýček, který se rozkmitá pod proudem vzduchu.
Kolik taková harmonika váží?
Bajany, třeba ten co mám já, váží 16 kilo. Jinak ty nižší řady váží kolem 10 kilo a úplně ty malé mají kolem 6 kilo.
Nosit šestnáctikilový bajan do hudebky je asi docela fuška...
Na bajan hrají pokročilí harmonikáři na konzervatořích nebo dospělí, kteří se hraní věnují víc.
Slyšel jsem, že ty svoji harmoniku vozíš v kočárku, je to pravda?
To je pravda, vozím ji v růžovém kočárku s bílou konstrukcí. A potom ji ještě vozím v autě. Ten kočár je ale ideální. U školy se nedá zaparkovat a já to mám z domů docela kousek, navíc ještě z kopce. Kočárek je dobrý v tom, že pružina kočárku nástroj nevyhrká. Když je ve vozíku, tak to dělá drn, drn. Ten kočárek to hezky odpruží. A pak taky studenti mají radost, ty se v něm vozí.
Jak správně přechovávat harmoniku?
Důležité je mít na ni dobrý obal. Většinou se harmoniky prodávají v pevném kufrovém obalu. Na přenášení narychlo, třeba na nějaký koncert, do školy, se dělají ty na zádech, těch je velký výběr.
Pak asi ale trochu trpí tělo?
Tak tělo trpí.
Houslisti mají otlaky na krku, co harmonikáři?
Jo, mívám. Mívám na ramenech fialové podlitiny.
Jak si podle tebe u nás vede harmonika?
Obecně si myslím, že není jako nástroj moc propagovaná. Není moc lidí, kteří na ní hrají. A když někdo hraje, má třeba problém, kde na harmoniku hrát. Proto se teď také snažíme přesvědčit širší veřejnost, že ten nástroj je fakt krásnej a dá se na něj hrát fakt všechno.
Je harmonika hospodský nástroj?
To je právě to, že když se řekne harmonika, devadesát procent lidí u nás i kamarádi si představí hospodu. Jako jo, má tam svoje místo, já to beru, nechci říkat, že to je špatný, to vůbec ne. Ale lidi neví, že ten nástroj má tolik možností. Bylo by dobrý, kdyby se to v budoucnu změnilo. Harmonika je super koncertní nástroj, i v jazzu a kapelových záležitostech má úžasné barvy a dá se na něj hrát hodně věcí.
Existují skladatelé, kteří dělají muziku pro harmoniky?
Určitě. Je jich spousta. Dneska hodně lidí píše skladby, různě je upravuje pro obsazení s bicími, violou, dechovými nástroji. Je toho dost, ale zase jich není třeba tolik jako klavírní literatury.
Jaký žánr sedí tobě osobně? Která země tě harmonikářsky přitahuje?
Vyrostla jsem na klasice. Poslední dobou mě zaujalo argentinské tango. Zajímá mě jazz, jinak se mi líbí francouzská hudba na akordeon. Je toho strašně moc.
Co tě čeká v blízké hudební budoucnosti?
Letos končím na konzervatoři a budu mít absolventský koncert. Budu hrát francouzskou hudbu a Vladimira Zubitského, což je Ukrajinec, který žije v Itálii, takže to bude taková směs. Na květen pak chystáme, jestli se to povede, velký koncert. Chtěla bych udělat koncert