čtvrtek 11. února 2016

No a co když melodii ještě nemám?

Nerada bych, abyste si mysleli, že jsou mé internetové snahy zaměřené čistě na obzvlášť talentované a zároveň pilné hudebníky. Jelikož já sama k téhle skupině nepatřím, tak naopak tíhnu k lidem na druhé straně tohoto spektra. A tak doufám, že pokud se vám nedaří zahrát melodii podle sluchu na první dobrou, přijdou vám následující tipy vhod.


Použijte svůj hlas!
Pro mě je vlastní hlas jediný nástroj, který dokážu sama naladit a který mě vcelku obstojně poslouchá. Pokud jsem tedy na hmatníku cella ztracená, melodii si nejdřív přezpívám. Pak se k hlasu snažím doladit cello. A nakonec se v ideálním případě i z mého cellového snažení stane nezávislá jednotka fungující bez hlasové podpory.

Jestli nechcete zpívat, zkuste si melodii třeba zapískat. A pokud ovládáte jiný nástroj s větší jistotou, zkuste to s ním.
Prostě se ujistěte, že melodii máte v hlavě.

Ve dvou se to lépe táhne
Spřátelení muzikanti vás můžou skvěle motivovat k hraní. Někteří zkušenější muzikanti ale můžou nabídnout i nedocenitelnou pomoc při hledání cesty ze slepé uličky. Pokud nevíte kudy do toho, popřemýšlejte, kdo z vašich známých by měl dostatek empatie a trpělivosti vám pomoct v začátcích.

Dobře volte písničku
Volba písničky, se kterou budete trávit svůj volný čas je dost zásadní. Chcete, aby vás to bavilo (přece to děláte kvůli radosti, ne z povinnosti) a proto zkuste najít písničku, kterou máte rádi.

Na začátku se ale nepouštějte do náročných fláků. Pokud zvolíte příliš těžkou písničku, bude to trvat dlouho než se doberete poslouchatelných výsledků a může vás to po cestě přestat bavit. A to nepotřebujem.

Pokud nemáte vyloženou averzi k lidovkám, doporučuji vaši pozornost zaměřit tímhle směrem. Mě osobně se snáz hledá melodie u písniček, kde nejsou velké skoky. Pokud se v melodii skáče o velké intervaly sem a tam, trvá mi déle než si správné tóny najdu.

Keep trying!
Tuhle radu asi nechcete slyšet. Vlastně ale považuju ty předchozí za trochu zbytečné. Jsem totiž vážně přesvědčená, že pokud vydržíte u vašeho nástroje sedět/stát/třeba i ležet dostatečně dlouho, doberete se vašeho cíle. Tak nějak zjišťuju, že zásadní je sžití se se svým nástrojem. A jak se tak pomalu sžíváme s cellem víc a víc, tak se nám hraje lépe a radostněji (tzn. méně stresově a tudíž méně intonačně mimo).

Při tom všem sžívání jsem najednou pocítila i potřebu své cello pojmenovat. Jmenuje se Jacqueline a myslím, že se tak jmenuje ráda. I tím se náš vztah posunul zas o kus dál. Věřte nebo ne :-)

Já a Jacqueline (Háni archiv 2013)

Jak se vám daří sžívat se se svým nástrojem? Pokud by mi někdo z vás mohl potvrdit, že nejsem jediné individuum, které pojmenovalo svůj nástroj, budu vděčná.

Vaše Háňa

4 komentáře:

  1. Haničko, dnes si jedu pro svou kytaru Jeřabinku... ;) :) Hanička

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Haničko, z toho mám obrovskou radost! A těším se na společné hraní :-) Háňa
      P.S. Jsi to ty Haničko vysočinská?

      Smazat
  2. lehká podobnost při vztahu s koněm, kde se sžívání hodí též.... proto často jména jiná, než mají od chovatele. Ať se nám daří, Hani:)))
    PS: a nevím proč, ale trochu se mi prokmitla vzpomínka na cellistku z Čarodějek z E....:)

    OdpovědětSmazat
  3. Leni, sžívání je rozhodně potřeba při všemožných aktivitách - to je bezesporu pravda!
    Já ani nevím, jestli jsem Čarodějky z Eastwicku viděla. Musím na to mrknout už jen kvůli té cellistce :-)
    H.

    OdpovědětSmazat