Na Dílnách budou také bicí a piana

Muzikanti,… a byli jste někdy v Košťálově? Nevím, jestli tady lidé dříve pěstovali hodně košťálových rostlin. Název obce by měl být ale podle místní zříceniny hradu Košťál. Z něho jsem tady však našel sotva pár kamenů. Snad by vás k nám ale mohlo přilákat hudební setkání, kterému říkáme Dechové Dílny.

O prodlouženém víkendu od čtvrtka 17. do neděle 20. listopadu tady budou hřmít žesťové nástroje. Tedy především trumpety, pozouny, lesní rohy a tuby. Hrajeme tady pátým rokem, ale velmi brzy jsme zjistili, že více zábavy přichází se zapojením dalších nástrojů. Abychom mohli tvořit pořádné kapely, tak k nám jezdí také harmonikáři, klavíristé a bubeníci.

Cílem je přinést skutečnou a klidně obyčejnou hudbu k lidem tak, aby ji měli rádi. Vedle skupinových i individuálních lekcí tedy děláme především různá hudební tělesa, která následně vystupují večer v nové restauraci. Jezdí sem děti i důchodci. Jezdí sem úplní začátečníci i velmi pokročilí muzikanti. Hraje se populární hudba, klasika, jazz a vlastně jakákoliv hudba, na kterou mají muzikanti chuť.

Přijedete si také zamuzicírovat? Koukněte zatím na lektory nebo se hned přihlaste, ať si můžete včas vybrat své ubytování: Dechové Dílny

Frantův štrůdl

Málokdo by neznal legendárního muzikanta Františka Holého. Mysleli jsme si, že se už nic víc o jeho bohatém, tajemstvím opředeném životě nedozvíme. S radostí však oznamujeme, že se nalezly nové souvislosti o tomto všestranně nadaném člověku.

Hudební teorie v praxi

Je to už pěkná doba, co jsem přidala poslední příspěvek. Na vysvětlenou si dovolím uvést, že jsem za tu dobu stihla změnit práci, přestěhovat se z kontinentální Evropy na ostrov, který je v posledních dnech pod drobnohledem a začít se tu trochu zabydlovat. Jacqueline jsem si přivezla s sebou ...

Cambridge - městečko, kde jsem našla své dočasné působiště

S ohledem na to, že většinu kamarádů muzikantů mám v Čechách a virtuální kontakty mi rozhodně nemůžou nahradit živé hraní, které mě nejvíce motivuje ke cvičení, jsem tu hraním moc času nestrávila. V hlavě ale piluju plán, jak si poradit s dočasným hudebním osiřením a tak doufám, že se mi povede implementovat ;-)

V mezičase jsem ale dohnala jeden ze svých velkých restů a odškrtla si úkol, který jsem tam úplně vzadu v hlavě nosila několik let. Ten předlouho odkládaný úkol se jmenoval "Zkusit proniknout do hudební nauky". Už chápete, proč jsem to tak dlouho odkládala? Já si i občas přečetla pár stran nějaké knihy o nauce. Ale po několika kapitolách a deseti stránkách šmíráků počmáraných divnými pojmy a nezapamatovatelnými posloupnostmi čísel jsem to na několik dalších měsíců vzdala.

Na jednom z posledních hraní v Čechách jsme se opět dostali k tomu, proč že na to cello nehraju a nepřipojuju se. A já na to, že se neumím přidat - mimojiné proto, že neznám nauku a neumím si "spočítat", který tón se do písničky hodí. A ještě jsem dodala, že si do Anglie beru knihu o nauce a že už to teda fakt pokořím.

Jaké bylo mé překvapení, když mi bylo studium jakýchkoliv knih o nauce rozmlouváno. Místo toho jsem dostala doporučení přečíst si spisky Yuhůa, kterého znám z hraní. Yuhů popisuje všechny souvislosti logicky, omezuje používání uměle definovaných pojmů na nezbytné minimum a všechny své kroky přehledně vysvětluje . Mě jeho přístup maximálně vyhovuje. Nečekejte, že po prvním přečtení budete rozumět všemu, ale určitě zažijete pár AHA momentů. A rozhodně můžu potvrdit, že to co Yuhů popisuje umí i v praxi velmi dobře používat.

Pokud byste se chtěli mrknout na jeho blog, je k nalezení tu: http://dusan.pc-slany.cz/hudba/default.htm

Kytaristům by se mohly hodit zejména poznámky o hledání akordů k písničkám: http://dusan.pc-slany.cz/hudba/akordy_nalezeni.htm

Ještě chci vytáhnout text o tónu B, který mě obzvlášť pobavil: http://dusan.pc-slany.cz/hudba/ton-b-hes-ais.html

Harmonii zdar! :-)
Háňa

Pomíjivost v praxi - záblesk souznění

Já a Evča opět sedíme u nás na vilce a hrajeme podle seznamu postupně jednu písničku po druhé. Prokousáváme se přes jednodušší lidovky, které nám už vrásky nedělají a dohromady nám to zní docela obstojně. Dostáváme se k náročnějším "kusům", které obzvlášť mě v minulosti zlobily. Jelikož už mi mé zdržování ale dost lezlo krkem, tentokrát jsem v mezičase k Jacqueline sedla vícekrát a snažila se dohnat resty. Jedním z nich bylo rozhodně Sarajevo. Jak jsou v melodii mezi po sobě jdoucími notami větší intervaly, tak se mi to chytá hůř. Ale Sarajevo (i přes jeho časté hraní na všech možných hraních) zůstává mou oblíbenou písničkou a tak jsem se fakt snažila.

Další pomíjivý okamžik: já, Jacqueline a Prokopské údolí (photo credit: Radek Lüftner)

O lokálních minimech a dalších trampotách

Takové lokální minimum je vcelku protivná věc. Objeví se vždycky, když si člověk říká "Jo, je to na dobré cestě. Pracuju na sobě a je to na tom vidět." To, čemu já říkám lokální minimum, je ale právě to období, kdy na sobě člověk pracuje a výsledek je horší než byl bez toho všeho úsilí (to, čemu matematika říká lokální minimum je k vidění např. zde). Vlastně mi vůbec není jasné, proč se něco takového děje, ale jelikož jsem pár lokálních minim ve svém "hudebním životě" potkala, chtěla bych vás (no a hlavně taky sebe, že jo) přesvědčit, že takováhle údolíčka na cestě vzhůru je prostě potřeba projít a nenechat se jimi odradit.

Když potká sob soba, tak maj radost oba...

Moje oblíbená říkanka, která mi často vytane na mysli, když potkám své nejbližší kamarády. Nedávno jsem si ale připomněla, že s hraním to funguje úplně stejně.

Ve svém okolí mám naštěstí dostatek hudebních integrátorů - takhle já nazývám lidi, kteří rádi a umně dávají dohromady hudebníky ke společnému hraní. Kromě They, o které jsem psala posledně, je skvělým integrátorem i Jindra. Jednou mi jako blesk z čistého internetového nebe na mailu přistála zpráva od Jindry, která byla adresovaná mně a jakési Evě:

"Haló, haló, seznamka se hlásí!

Byla by tu nějaká cellistka? Byla by tu nějaká harmonikářka? Co by si chtěli zahrát nějaké písničky? Co třeba Ej lásko, lásko? Nebo Široký hluboký? Že to zrovna obě trénují? To je ale náhoda!

Jindra dohazovač :-)"

Jak jsem šla s Jacqueline do světa

Prožívám teď podivné apatické období, kdy se mi moc nedaří věnovat seberozvoji a tedy ani muzice. Tímhle malým vysvětlením chci objasnit svou neaktivitu a věřím, že zas naskočím na muzicírovací vlnu a pofrčíme spolu dál :-) Ještě než tohle divné období začalo, stihla jsem prožít s Jacqueline úžasné dobrodružství.

Jak jsem šla s Jacqueline do světa? Vlastně jsem ani moc nešla, ale spíš jela tramvají. Taky se nedá říct, že bych došla úplně daleko. Dorazily jsme "jen" do Salmovské literární kavárny. Řekla bych, že to byl malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro mě a Jacqueline. O co tedy šlo?

No a co když melodii ještě nemám?

Nerada bych, abyste si mysleli, že jsou mé internetové snahy zaměřené čistě na obzvlášť talentované a zároveň pilné hudebníky. Jelikož já sama k téhle skupině nepatřím, tak naopak tíhnu k lidem na druhé straně tohoto spektra. A tak doufám, že pokud se vám nedaří zahrát melodii podle sluchu na první dobrou, přijdou vám následující tipy vhod.

Noty nebo ucho?

Noty jsou výborné. Třeba když chcete, aby vám větší skupina muzikantů zahrála nějakou skladbu, kde má každý hrát jasnou úlohu. Jsou skvělé na vytvoření poznámky. Pomocí not můžete hudbu celkem věrně popsat. I v dnešní době tak mohou noty být lepším vyjádřením hudebního motivu než nahrávka v mobilu. V notách vidíte čistou logiku písně a můžete si potřebný úsek sami v klidu zpracovat. Je to vlastně taková mapa. Nevidíte v nich všechno, ale důležité prvky ano. Noty jsou jednoduše písmem muzikantů. Díky notám si můžete přehrát píseň, kterou jste nikdy před tím neslyšeli.

Noty vám někdy ale nemusí sloužit. Dokonce se mohou naopak stát vaším pánem. Mohou být jak droga, bez které znejistíte a nemůžete hrát. To si pak stále necháváte noty na pultu. Jen tak pro jistotu. Znáte to? Díky tomu vlastně požadovanou jistotu ale nikdy nezískáte a zůstáváte závislí na kusu papíru. Zapomenete si jej doma a najednou píseň nedokážete zahrát, přestože jste to již předtím mnohokrát dokázali. Hraní bez not pro mě neznamená naučit se noty zpaměti. Vnímám to spíš jako schopnost vyjádřit na nástroj to, co nám v hlavě zní.

Jak to máte ale vy?

Hynek

Melodii mám! Co dál?

Pokud pro vás hledání melodie a její zahrání v teple domova není žádná výzva, nabízím pár tipů, jak vaše hraní posunout zase o kousek dál. V mém vesmíru to funguje tak, že přidání špetky stresu dělá divy a to, co normálně zahraju bez větších problémů, se pomalu ztrácí v mlze nervozity a dosud známá a hratelná melodie je najednou nedosažitelně daleko. Co s tím? Zkuste se podrobit testu stresuodolnosti pomocí níže uvedených "cvičení".

S cellem a cellovkou u táboráku (Háni archiv 2013)

Jak jsem potmě hledala lásku

Už nějaký ten pátek moje cello sloužilo jako dekorace v koutě pokoje. Po muzicírovací poradě s Hynkem a Jindrou ale bylo jasné, že vánoční řetěz musí dolů. První úkol, na kterém jsme se s klukama domluvili, byl najít melodii lidovky "Ej, lásko, lásko" podle sluchu. Nikdy jsem nebyla dost trpělivá na to hledat si melodie sama podle sluchu. Vždyť je tu přece strejda google, který mi dá nápovědu v podobě not/akordů během pár chvil, tak proč volit tu těžší cestu, ne?

Oukej, moc se mi do toho nechtělo ("Bude mi to trvat věčnost a mám přece spoustu jiných věcí na práci, ne?"). Vzpomněla jsem si ale na Hynkovu poznámku, že je supr zkusit hrát po tmě nebo se zavřenýma očima. A tak jsem si zapálila pár svíček, zhasla světla a sedla k cellu. WOW!

Nevěřila bych, že zavřením očí se moje vnímání zvuků natolik změní. Člověk je úplně ponořen v tónu, který zní všude okolo.

Háňa chce lézt na slona…

Háni archiv (2007)

Nějak se stalo, že já, Hynek a Jindra sedíme v jedné místnosti, popíjíme argentinské víno a intenzivně namáháme své mozkové závity. Mudrujeme nad ideou, kterou zatím neumíme jednoduše popsat, ale rozhodně se o ni s vámi chceme podělit. Tak trochu se točíme v kruzích – padají slova jako „motivace“, „podle sluchu“, ale i „ztrapnění“ nebo „cvičení“.

Vlastně to je, jako kdyby mezi námi stál slon a každý z nás na něj koukal z jiné perspektivy. Zatímco já stojím u jeho nohou a obdivuji, jaké to je impozantní a majestátní zvíře; Jindra sedí v sedle na jeho hřbetu a rozhlíží se po okolní krajině. Hynek tu drbe slona za ušima, tu balancuje na dosah sloní oháňce a vymýšlí další skopičiny, které by se slonem mohl podniknout.